Opouštíme naše první nocoviště poblíž bývalé roty Svarožná a pokud jste nečetli první díl, čtěte zde. První výškové metry ukrajujeme podél potoka Svarožná až do té chvíle, než narazíme na historický hraniční kámen, od kterého budeme v podstatě kopírovat hranici po zbytek dnešního dne. Překonáme kamenné moře a stoupáme, dokud les neustoupí a nám se neotevřou panoramata na Velký a Malý Javor. Po krátké kochací přestávce pokračujeme výstupem, někdo sprintem kupředu, někdo takzvaně na pohodu s občasným se otočením zpět a focením.
Opět se setkáváme u bývalé Juránkovy chaty, která dříve sloužila k odpočinku lyžařů a turistů. Ležela v nadmořské výšce 1330 m a byla tak nejvýše položeným „hotelem“ v zemi. Byla přístupná po tzv. Arnově stezce vedoucí od hory Špičák. Dnes je
... pokračovat ve čtení
Léto uteklo jako voda a nastal čas loučení. Ve skupině Expedice, kterou máme s kumpánama na whatsappu to začalo opět ožívat a postupně byla domluvena účast, termín a trasa letošního podzimního výšlapu. Rozhodli jsme se po pár letech přejít hřeben Svaroh, Velký Kokrháč a Velký Ostrý. Ale začněme hezky od začátku.
Cestou vlakem, která měla trvat jen čtyři hodiny a trvala šest, neplánovaným pivem na nádraží v Plzni, místo až v cílové Železné Rudě a zpožděnce, o které jsme dodnes neměli ani tušení, že existuje :-) No nic, nakonec nás ČD šťastně dovezli do cíle a v restauraci „U Jelena“ jsme konečně mohli expedici prohlásit za zahájenou. „Po jednom“ a výborné zvěřinové klobásce chvilku po desáté večer vyrážíme vstříc šumavským hvozdům. Čeká nás prvních docela
... pokračovat ve čtení
Ve Stožci nastupujeme i s koly do vlaku a nabíráme směr Zbytiny, kam s přestupem ve Volarech (ve skutečnosti nepřestupujte, tak jako my … vlak jen změní na displeji cílovou stanici a pokračuje dál) přijedeme za půl hodinky. Cesta příjemně utekla, jelikož se s námi dala do řečí místní teta, která nám vypráví vše možné např. o oblíbené restauraci U Potůčků nebo o znovuotevřené plovárně ve Volarech. Ve Zbytinách na nádraží se rozloučíme a vyrážíme si užít slunečný podzimní den na kolech. Už loni jsme tuto trasu šli pěšky opačným směrem a plno informací si tedy můžete přečíst zde: Přechod hřebene Sněžná. V tomto článku se tedy budu snažit vyvarovat popisu totožného a obdobně tomu bude i s fotografiemi.
Nejprve přejedeme přes můstek řeku
... pokračovat ve čtení
Meteorologové, mimochodem toto povolání budu dělat v příštím životě, jelikož můžete říkat co chcete a ono to buď klapne nebo ne, a nic se nestane, předpověděli slunečný den české státnosti, a tak nebylo celkem co řešit. Popadl jsem kolo a vyrazil na objížďku okolí. Přes Stožecké louky a Lenorské a o chvilku později po Žlebské cestě jsem si to namířil k Lenoře. Cestou jsem objevil krásný chůdový strom, který by se ani v Boubínském pralese neztratil. Najdete ho ve fotogalerii, tak sami můžete posoudit. Těsně před Lenorou uhýbám přes louku k chráněné kulturní památce – rechli u Lenory. Slovo rechle pochází z němčiny (der Rechen = hrábě). Rechle je krytá dřevěná lávka a sloužila stejně jako ta českokrumlovská k zadržování, počítání, usměrňování a vypouštění splavovaného ... pokračovat ve čtení
žádný komentář | | |