Památné stromy na Stožecku

Aneb nevypadá to moc optimisticky

Na začátku července 2022 vichřice zlomila Radvanovickou lípu a nedávno spadlo torzo kmene bývalého památného stromu v Novém Údolí, a tak jsem se sám sebe zeptal: „Máme na Stožecku ještě nějaký památný strom?“. Otevřel jsem v mobilu aplikaci mapy.cz a začal hledat. Našel jsem Lípa Mrtvý luh u žel. zastávky Dobrá, dvě lípy malolisté v Dobré a již zmiňovanou Radvanovickou lípu. A jak jsem později zjistil, mylně jsem do seznamu zahrnul lípu u Dolního Cazova, ale ta ač je na úplné hranici, spadá pod Strážný. Naplánoval jsem si tedy cestu kolmo a vyrazil na obhlídku.

Přes rozcestí Stožecká luka, Pod Stožeckou kaplí, U Mrtvého luhu, Dobrá žst. přijíždím k první krasavici, lípě u Mrtvého luhu:

Lípa velkolistá Mrtvý luh u žel. zastávky Dobrá (lat. Tilia platyphyllos Scop)

Strom ... pokračovat ve čtení

Hajní a pytláci na schwarzenberské Šumavě – díl třetí a poslední

aneb když pytlák měnil strany.

Na počátku čtyřicátých let 19. století jistý pytlák udržoval schwarzenberský lesní personál ve stálém napětí. Cokoliv si hajní vymysleli nebo zařídili, nemohli ho přistihnout. Jmenoval se Stefan Bär. Rodina Bärových pocházela z bavorské vsi Lackenhäuser. Osada byla pověstná jako hnízdo pytláků. Stefan se tam narodil v roce 1810. Bärovi pak patřili mezi první osídlence vesnice Dobrá na Šumavě (Guthausen), kde si lidé sjednali obživu při kácení lesů. Mladý Stefan znal odjakživa lesy a věděl, jak se v nich má pohybovat. Vztahy k rodnému Lackenhäuser, kde bydlelo i příbuzenstvo, zajisté neustaly. Ze Stefana se stal obratný a zkušený pytlák, který se nenechal polapit. Ale jednoho dne se přece jen dostal do pasti. Tak byl spoután a převezen do... kriminálu. Ale ne, do kriminálu ne! Předvedli ho ... pokračovat ve čtení

Podzimní cyklovýlet po okolí Stožce, Lenory, Volar a Dobré

Aneb nemělo to chybu

Meteorologové, mimochodem toto povolání budu dělat v příštím životě, jelikož můžete říkat co chcete a ono to buď klapne nebo ne, a nic se nestane, předpověděli slunečný den české státnosti, a tak nebylo celkem co řešit. Popadl jsem kolo a vyrazil na objížďku okolí. Přes Stožecké louky a Lenorské a o chvilku později po Žlebské cestě jsem si to namířil k Lenoře. Cestou jsem objevil krásný chůdový strom, který by se ani v Boubínském pralese neztratil. Najdete ho ve fotogalerii, tak sami můžete posoudit. Těsně před Lenorou uhýbám přes louku k chráněné kulturní památce – rechli u Lenory. Slovo rechle pochází z němčiny (der Rechen = hrábě). Rechle je krytá dřevěná lávka a sloužila stejně jako ta českokrumlovská k zadržování, počítání, usměrňování a vypouštění splavovaného ... pokračovat ve čtení