TUSSET
Po roce opět nasedáme do vlaku a vyrážíme vstříc víkendu na Šumavě. A jako vždy trneme, aby ten s indiánským jménem „Snad jsem tu nic nenechal“ stihl nastoupit do vlaku, a abychom neměli zpoždění, a klapli nám všechny přestupy atd.. Ondra nestihl odjezd vlaku z hlaváku, naštěstí stíhal přistoupit na severní zastávce, ufff. A poté nás už čekala jen výluka s ubězpečením, že na nás vlak v Klatovech počká, tedy pokud přijedeme včas, jelikož i vlaky mají předpisy, do kdy mohou čekat. V Železné Rudě jsem nakonec včas a všichni. V tom stresu vystupujeme o zastávku dříve, všichni jsme žili v tom, že v Železné Rudě vlak zastavuje jen jednou. Tak si dáváme kiláček navíc a kocháme se změnami, příjemnými, kdeco tu zbourali, vylepšili, postavili ... pokračovat ve čtení
žádný komentář | | | |
Léto uteklo jako voda a nastal čas loučení. Ve skupině Expedice, kterou máme s kumpánama na whatsappu to začalo opět ožívat a postupně byla domluvena účast, termín a trasa letošního podzimního výšlapu. Rozhodli jsme se po pár letech přejít hřeben Svaroh, Velký Kokrháč a Velký Ostrý. Ale začněme hezky od začátku.
Cestou vlakem, která měla trvat jen čtyři hodiny a trvala šest, neplánovaným pivem na nádraží v Plzni, místo až v cílové Železné Rudě a zpožděnce, o které jsme dodnes neměli ani tušení, že existuje :-) No nic, nakonec nás ČD šťastně dovezli do cíle a v restauraci „U Jelena“ jsme konečně mohli expedici prohlásit za zahájenou. „Po jednom“ a výborné zvěřinové klobásce chvilku po desáté večer vyrážíme vstříc šumavským hvozdům. Čeká nás prvních docela
... pokračovat ve čtení
Pokud jste nečetli předchozí dva články, pro první díl klikněte zde, pro druhý díl zde. Probouzíme se opět do kouzelného rána na Rindlschachten, poslední schachten na naší trase. Na každé schachten dohlížel na stádo dobytka tzv. lesní pastýř, který zde měl jednoduchou dřevěnou chatrč nebo jen zkrátka sedával ve stínu samostatně stojících stromů ponechaných po vykácení lesa. Toto spásání dobytkem zde probíhalo v letech 1622 až 1960 během letních měsíců – tří až čtyřměsíčního období a každý z celkem 19 statkářů z Lindbergu sem mohlo poslat své 4 mladé býčky. Posledním takovým zdejším pasáčkem na Rindlschachten byl Max Winter. Zemřel v roce 1986 a na zdejší schachten má krásnou ze dřeva vyřezávanou pamětní desku, viz. fotogalerie pod článkem. Ještě v roce 1831 měla ... pokračovat ve čtení
žádný komentář | | | |
Po pár hodinách ve vlaku ČD, přijíždíme včas do Železné Rudy, abychom zahájili expediční víkend, jak jinak než v místní restauraci s názvem Šumava. Po lehké večeři typu smažený sýr či hermelín s hranolkami a pár kvasnicových 13° okolo sedmé vyrážíme vstříc šumavským vrcholům. Jdeme nejprve po zelené či naučných stezkách „Utajená obrana železné opony“ a „Sklářská“ okolo hřbitova směr hraniční přechod, kde máme v plánu ihned za hranicemi uhnout na červenou. Na rozcestí s další naučnou stezkou „Tetřeví“ chybně zahybáme na červenou, jelikož tlacháme o nesmrtelnosti chrousta a nedáváme pozor. Proto si můžeme na infotabuli přečíst něco o místním Debnickém zámku. Jednalo se o jednopatrový barokní zámeček postavený v roce 1790 Marii Alžbětou Hafendbradelovou, který zde stával ještě na začátku osmdesátých let minulého století. ... pokračovat ve čtení
žádný komentář | | |
Sledujte, Sdílejte, Komentujte a Likujte!
