Nejen za podzimními schachten

Aneb člověk míní, počasí mění

Včera jsem viděl fotku letos poprvé zasněženého Poledníku. I když o dost později, než je každým rokem obvyklé. I tak si říkám „a je to tady zase“ :-). Tři víkendy zpět jsme zde přespávali a taky to mělo své kouzlo. Fičelo jak o závod a nad ránem i pěkně sprchlo. Nám ale bylo ve spacácích náramně, protože jsme na jednu stranu byli po celém týdnu utahaní jako koťata a na druhou, ta cesta do Prášil…milion přestupů, zpoždění, hledání náhradní trasy. Vše ale dobře dopadlo a pátek jsme si v Prášilech vylepšili návštěvou místního hostince U Michala, Nejprve pardubickou dvanáctkou a poté i tmavou ostravskou Černou Barborou. Radar vyhrožuje deštěm, nasazujeme čelovky a vyrážíme vzhůru do oblak, aby nás to nechytlo jako před léty. Cestou se vsázíme, zda vůbec někdo bude nahoře, a světe div se, byl. Takže opravdu nejsme jediní blázni, co neodradila předpověď počasí typu „bude jen fičet a vytrvale pršet, tak radši nikam nechoď a zůstaň ležet doma za pecí“.

Ráno je zatažené, ale když se loučíme s Poledníkem 1315 m n.m., vykoukne na nás slunce a namaluje menší duhu. Bohužel bude to za celý den z jeho strany vše. Sestupujeme po červené, abychom po chvilce zahnuli k hraniční přechodu pro pěší Javoří Pila/Buchenau. Po zelené, zahnout ostře vlevo k Hirschbachschwelle, poté projít po povalovém chodníčku malé, ale krásné rašeliniště Zwieselter Filz. Po zdolání mírného kopečku přicházíme na Kohlschachten, kde zdejší pamětníci rozehrávají hru s podzimními barvami. Nastupujeme opět na povalový chodník, který nás provede Latschenfilz, tedy jedním z největších rašelinišť nacházejících se v Bavorském lese. Odbočka nás zavede k největšímu rašelinnému jezírku Latschensee. Kousek za jezírkem, jen co skončí rašeliniště, a tedy i povalový chodník se ocitáme na Hochschachten. Zde se ještě nedávno pásl dobytek jako za starých časů a stejně tak jako tenkrát byl i nyní na zimu odveden do údolí. Ještě chvilku se kocháme výhledy, zejména na v dáli vyčnívající Velký Javor a pokračujeme, čeká na nás Almschachten. Zde si dopřáváme odpočinku a s výhledem na špičky Roklanů posvačíme, nemá to chybu. Tedy drobnou chybu to má. Neustále hrozí, že se spustí déšť. Verlorener schachten je tou poslední, je zde srub s ohništěm a kamenným korytem do kterého netekla voda jako vždy. Původně jsme chtěli zamířit k Roklanské chatě přes Medvědí horu a poté jít přes Velký Roklan. Ale blížící se bouřka by nás tak akorát chytla někde nahoře u kříže, tak dojdeme k rozhodnutí jít po hranici. Přeskakujeme potok Malá Řezná a začínáme stoupat. Míjíme odbočku na Velký Roklan mezi hraničními kameny 24/14 a 25 a pelášíme dál po hranici. Přes kopec V koutě 1276 m n.m. přicházíme na Bärenlochriegel 1304 m n.m., na kterém se nachází Pilotenmarterl – kovový křížek na památku dvou československých vojenských pilotů, kteří zde za špatné viditelnosti 20.6. 1963 se svými MIGy 15 do tohoto kopce narazili. Nad Roklany už je černo a lije, máme chvilku na zdolání Blatného vrchu 1376 m n. m.. Scházíme z cesty, vytahujeme celtu a připevňujeme jí k ležícímu kmenu. Jen tak, tak zalézáme pod a začíná lít jako z konve. Po půl hodině déšť ustane, ale jen na chvilku. Na Špičníku 1351 m n.m. začíná opět vydatně pršet a jen tak nepřestane, dle předpovědi. Zde padne rozhodnutí nepokračovat dál po hranici, ale jít po bývalé žluté na Březník. Zachraňuje nás přístřešek pod Březníkem, kde se převlékáme do suchého a zůstáváme přes noc. Ze spacáku se Vám naskýtá občasný výhled mezi mraky na Luzný.

Večer jsme si naplánovali trasu přes Cikánskou slať, na Modravu se snídaní v pivovaru Lyer a dál na Rokytu, možná Srní, ale jen co přijdeme na Modravu opět začalo vydatně pršet. No nic, dáváme pivo navíc a usedáme do autobusu, vlaku a užíváme si opět civilizačních zážitků s přestupy, a zpožděními.

GPX soubor s trasou ke stažení zde (stačí soubor “uložit jako” a přetáhnout na web mapy.cz).

Kompletní fotogalerii se 280 ks fotografií + 5 videí můžete shlédnout na rajce.net