Ze Stožce na Knížecí Pláně na kole

Aneb před bouřkou, za bouřkou jedeme dál

Pro tentokrát padla volba na kola a výzvu … dojet ze Stožce, pro nás, až na Knížecí Pláně. Za Stožeckými loukami uhýbáme vlevo směrem na České Žleby, kde na nás od hotelu České Žleby čeká první výšlap, který se zlomí až v Radvanovicích, zaniklé šumavské vesnici, která zde existovala od roku 1752 až do roku 1956, kdy se završilo vysidlování započaté po druhé světové válce. V současnosti je zde umístěn kamenný památník s daty vzniku a zániku obce, kniha s popisem a dobovými fotografiemi (ještě v roce 1931 ve vsi žilo 191 obyvatel v jednatřiceti staveních), a také zde roste památný strom, 30 m vysoká Radvanovická lípa. Zahajujeme sjezd k odbočce na zelenou turistickou značku, kde přejíždíme polorozpadlý most z klád zhruba uprostřed hráze po patrně nejstarší přehradě v Čechách. Přehrada byla vybudována ve 14. století na říčce Řasnici. Hráz byla dlouhá přes 500 metrů, v patě měla šířku až 51 metrů a dosahovala výšky 15 metrů. Roku 1587 však byla její hráz prolomena a přehrada již nebyla nikdy obnovena. Po dalším kilometru přejíždíme hlavní tah na hraniční přechod a ocitáme se v obci Strážný, kde u hasičárny, respektive rozcestí U Časté zahneme na Jelení cestu, která nás v podstatě dovede až na Knížecí Pláně. Cestou jsou dva prudší kopce, ale jinak se jedná o pohodový výšlap. Doporučuji se zastavit u Žďáreckého jezírka, splavovací nádrže, která sloužila k nadlepšení průtoku při plavení dřeva z okolních lesů. Už jenom kousek je to k rozcestí Žďárecké sedýlko a odkud na Knížecí pláně. Počasí se zmátořilo a ze zatažené oblohy se stala modrá obloha s pár beránky. V hájence si dáváme něco k snědku, hasíme žízeň Budvarem a malinovkou a prohlížíme si knihu s dobovými fotografiemi z celé Šumavy. Nechce se nám vracet stejnou cestou, a tak vyrážíme z rozcestí Žďáreckého sedýlka směrem na Polku i přes to, že jsme věděli, že z Polky na Strážný je to tak trochu mazec. Dali jsme to a odměnou nám byla domácí zmrzlina v místních potravinách u bratra spisovatele Žáka a taky bouřkový mrak valící se právě od Knížecích Plání. Zkoušíme dojet do tunelu pod hlavní silnicí směrem po červené na Cazov a Mlaka, stále neprší, ale už je to blízko. Dohnalo nás to u památníku Bohumila Hasila, a proto seskakujeme z kola a schováváme se pod stromy. Zde čekáme až se mrak přežene, což se za zhruba půlhodinu stalo a my mohli pokračovat. Na Mlakách už se do našich zad opět opírá slunce, které nás naštěstí doprovodí po Krásnohorské cestě až do cíle nádherného 50 ti kilometrového výšlapu po okolí. Uvidíme, co na to řeknou naše těla zítra.