Po roce Vánoce...

Aneb máme tady opět víkend pro pány kluky!

Po roce opět nasedáme do vlaku a vyrážíme vstříc víkendu na Šumavě. A jako vždy trneme, aby ten s indiánským jménem „Snad jsem tu nic nenechal“ stihl nastoupit do vlaku, a abychom neměli zpoždění, a klapli nám všechny přestupy atd.. Ondra nestihl odjezd vlaku z hlaváku, naštěstí stíhal přistoupit na severní zastávce, ufff. A poté nás už čekala jen výluka s ubězpečením, že na nás vlak v Klatovech počká, tedy pokud přijedeme včas, jelikož i vlaky mají předpisy, do kdy mohou čekat. V Železné Rudě jsem nakonec včas a všichni. V tom stresu vystupujeme o zastávku dříve, všichni jsme žili v tom, že v Železné Rudě vlak zastavuje jen jednou. Tak si dáváme kiláček navíc a kocháme se změnami, příjemnými, kdeco tu zbourali, vylepšili, postavili a za kolejemi směrem na Debrník z nás vše opadavá a víkend může začít. Naštěstí jsme neskončili v nějaké z restaurací a po výšlapu na rozcestí Pod Polomem přicházíme ještě když je alespoň trochu vidět. Přespat hodláme kousek pod vrcholem Polomu, kam to je ještě necelé 2 km vysokou, a hlavně mokrou trávou. Na místě vybalujeme a uleháme s večeří v ruce, jelikož tma tmoucí ruku v ruce s mlhou jako mlíko.

Noc proběhla v poklidu, ráno jsme měli lehce pod nulou a spacáky/žďáráky se shora zmrzlé. Během balení si odskakujeme na východ slunce na vrchol Polomu 1295 m n.m.. Pořídíme zde pár fotografií, vyzvedáváme bágly a pelášíme zpět na rozcestí Pod Polomem ještě dokud je tráva zmrzlá. Ten „Snad jsem tu nic nenechal“ zde zapomněl vaření, ale vzali jsme mu ho :-). Po snídani nás čeká neznačená zkratka na zelenou v Německu, kde si všichni nabíráme vodu do bot. Po chvíli přicházíme na první ze schachten – Ruckowitz. Kocháme se výhledy na Velký Javor, Ostrý, Jezerní horu, Pancíř a v neposlední řadě samotnou schachten, která nádherně hraje podzimními barvami. Přes Rukowitzberg 1269 m n.m. vystoupáme na Grosse Falkenstein 1315 m n.m.. Zde nejprve přijde na řadu návštěva zdejšího schutzhausu, kde se občerstvujeme a hlavně sušíme spacáky. Vydrží nám to tady hodinu a půl. Ono by nám to vydrželo i déle, ale sami uznáváme, že se musíme zvednout a jít dál. Odskakujeme si na samotný vrchol s výhledem na Lindberg a Zwiesel a také na úplně mrtvý les s pár listnatými vetřelci. Postupně procházíme Sulz-schachten, Albrecht-schachten, Rind-schachten, abychom došli na Jährlingschachten s vrcholem Scheuereckberg 1193 m n.m. odkud máte Poledník jako na dlani, stím že kousek pod vrcholovou skálou lze zahlédnou vpravo vrcholky Roklanů. Po odpoledních dvaceti pokračujeme nezáživnou cestou na Lindberger schachten, ze které máte Roklany už jako na dlani. Neznačená trasa směrem na Strittiger Filz nás opravdu zaskočila svou krásou. Nejprve výhledy na Luzný nad strmým srázem, poté výhledy na Roklany z jedné strany a Javory ze strany druhé. Vše umocňovala zlatá hodinka a něco na obloze, tvářící se jako duha. Dnešní noc strávíme na Poledníku, jelikož předpověď počasí nevypadá dobře. Má začít foukat až 75 km/h a vydatně pršet. A i tak zde nejsme sami, ještě je tu s námi jeden starší pár a tři mladí nadšenci, kteří se dokonce uchýlili na noc do stanu.

A nad ránem zažíváme předpověď na vlastní kůži. Lije, fičí, zima, ze spacáku se Vám zkrátka nechce. Ale není zbytí, vylézáme, balíme, snídáme, má přestat pršet, čekáme a nakonec vycházíme. Zase začalo pršet a tak původní trasu přes Oblík, Modravu až na Rokytu zkracujeme na konec v Prášilech. Trasu si zpříjemníme návštěvou Prášilského jezera, ale hlavně návštěvou pohostinství U Michala, kde si patřičně odměníme.

GPX soubor s trasou ke stažení zde (stačí soubor “uložit jako” a přetáhnout na web mapy.cz).

Kompletní fotogalerii s 95 ks fotografií + 3 videi můžete shlédnout na rajce.net