www.tusset.cz
TUSSET

Každé počasí je hezké, jenom každé jinak.

Více než 1.000 autorských fotografií z milované Šumavy! - Klikni zde, a prohlédni si je všechny!

Hajní a pytláci na schwarzenberské Šumavě – díl druhý

aneb pytlácká bitva ve Stožci r. 1850

Hajní a pytláci na schwarzenberské Šumavě – díl druhý

Pokud jste nečetli první díl, naleznete ho zde.

21. února se strhl boj mezi lesníky a finančníky s bavorskými pytláky. Z Bavoráků zůstali tři muži na místě mrtví a mnozí byli raněni. Také na naší straně se ukázalo mnoho raněných, ale ne životu nebezpečných zranění. Adjunkt Stifter z Nového Údolí byl zasažen třemi ranami. Z Bavoráků byl jeden těžce raněný dopraven z bojového pole a hlídán v kasárnách finančníků. Můj adjunkt Träxler a jeden hajný byli na výpomoci při této aféře.

22. února večer byl bavorský zajatec dopraven do Českých Žlebů. V té rané noci se odvážilo pětatřicet bavorských pytláků vzíti útokem kasárny finanční stráže ve Stožci, aby osvobodili jejich soudruha, předvídající zde jeho přítomnost. Museli ale odtáhnout se ztrátou dvou mrtvých.

23. února ráno byl zajatý pytlák transportován z Českých Žlebů do Vimperka v doprovodu silné eskorty, ku které jsem dal k výpomoci svého adjunkta Pankráce a svého hajného.

Zmíněná bitva se odehrávala ve Stožci v domě číslo 6 (dnešní penzion Pstruh). V přízemí bydlel hajný Franz Brunner se svou rodinou. V horním patře byla umístěná finanční stráž, celkem deset mužů. Událost také zažil pětiletý syn hajného Brunnera jménem Eustach. Na nejdramatičtější příběh jeho života vzpomínal ještě po osmdesáti letech. Krátce, než zemřel roku 1931 ve věku 87 let vzpomínky na bitvu vyprávěl Franzi Urmannovi, sklenáři v Lenoře. Ten je napsal a roku 1935 publikoval v Südböhmische Volkszeitung s titulkem „Ein Kampf mit Wilderern (Boj s pytláky). Vracíme se k onomu prvnímu dnu událostí.

Po prvním boji 21. 2. se pytláci vrátili do Bavor. Jeden z nich pátral po dva dny v okolí a předstíral kupce dobytka. Obcházel stožecké domy. Domníval se, že finanční strážníci drží zraněného kamaráda, který ale ten čas byl v Českých Žlebech. Z obklíčeného domu hajný Brunner a strážníci sice volali a opakovaně ujišťovali oblehatele, že zraněný tu není. Pytláci ale nevěřili. Poté, co se dohodlo, že se nebude střílet do bytu hajného Brunnera, který se na boji nepodílel kvůli rodině, strhla se bitva. Slyšme vzpomínky starého Eustacha: Pytláci stříleli na vrchní řadu oken. Poněvadž dům stál stranou silnice od Stožce směrem k Novému Údolí, střelba nebyla slyšet až ke stožecké myslivně. Na východní straně domu vedlo dřevěné schodiště s malou předsíní ke vchodu kasáren. V téhle předsíni bránil finančník zvaný Polák. Najednou zaznělo ze stran pytláků volání: „Feuer, Feuer (požár, požár). To ale bylo jen tak, aby vylákali finančníky ven. Obléhaní poznali tenhle záměr. Jeden z pytláků se soustředil na finančníka v předsíni. Střílel na něj ze skrytu u nároží domu. Po jednom z výstřelů finančník náhle poklekl na kolena, aby mohl lépe zamířit. Pytlák se domníval, že finančníka zasáhl, vystoupil z úkrytu a volal: „Aha, bot‘s Di (aha, zasáhlo Tě). V tom okamžiku vyšla rána shůry a kulka zasáhla pytláka doprostřed čela. Pytláci se vzdálili a odnášeli mrtvého do Nového Údolí. V nadmíru chladné noci mrtvý úplně ztuhl. Kamarádi ho postavili u dveří nějakého domu v Novém údolí a odešli. Když příštího rána paní domu otevřela dveře, mrtvý na ní spadl. Paní se tak vyděsila, že úlekem zemřela. Tím skončila pytlácká bitva ve Stožci.

Chudinka paní nezemřela, alespoň žádný doklad ve žlebských matrikách není. Ale mrtvého pytláka můžeme identifikovat. Byl to pětadvacetiletý Matěj Tuschl, syn domkáře z bavorské vesnice Lackenhäuser, hned za hranicí za Trojmezím. Je pochovaný na hřbitově v Českých Žlebech.

Další krásný příběh o hajných a pytlácích z okolí Stožce naleznete zde.

Zdroj: Obnovená tradice č. 64, str. 52 vydávaný Historickým spolkem Schwarzenberg (jehož jsem členem a časopis odebírám), otištěn s dovolením autora: Dr. Raimund Paleczek, Mnichov / München


Přidat komentář:

Nahoře hajný Josef Brunner - vnuk hajného Franze Brunnera...

Nahoře hajný Josef Brunner - vnuk hajného Franze Brunnera...

... (1805-1895) ve Stožci č.p. 6 - foto Seidel 1923. A revírník Mořic Janovský (1851-1935), syn Karla Janovského (1813-1902) revírníka ve Stožci (1849-59) dole a pytlák se svou kořistí.

    Mohlo by se Vám dál líbit:
Na běžkách z Finsterau na Bučinu
Na běžkách z Finsterau na Bučinu, aneb cestou skoro nikdo nikde
Kamenná hlava na sněžnicích
Kamenná hlava na sněžnicích, aneb nasněžilo a ještě není stopa
Podzimní expedice 2017 – den první
Podzimní expedice 2017 – den první, aneb z Lipky, přes Borovou Ladu a Knížecí Pláně k nádrži Reschbachklause
Přes Smrčinu a Plechý – díl třetí
Přes Smrčinu a Plechý – díl třetí, aneb z vrcholku Schönbergfelsen přes Plechý a Třístoličník do Nového Údolí