Opouštíme naše první nocoviště poblíž bývalé
roty Svarožná a pokud jste nečetli první díl, čtěte
zde. První výškové metry ukrajujeme podél
potoka Svarožná až do té chvíle, než narazíme na historický hraniční kámen, od kterého budeme v podstatě kopírovat hranici po zbytek dnešního dne. Překonáme kamenné moře a stoupáme, dokud les neustoupí a nám se neotevřou panoramata na
Velký a Malý Javor. Po krátké kochací přestávce pokračujeme výstupem, někdo sprintem kupředu, někdo takzvaně na pohodu s občasným se otočením zpět a focením.
Opět se setkáváme u bývalé
Juránkovy chaty, která dříve sloužila k odpočinku lyžařů a turistů. Ležela v nadmořské výšce 1330 m a byla tak nejvýše položeným „hotelem“ v zemi. Byla přístupná po tzv.
Arnově stezce vedoucí od hory
Špičák. Dnes je tato stezka jako i celá oblast „Národní přírodní rezervace Černé a Čertovo jezero“, chráněná a vstup je sem zakázán. Historie chaty se datuje od roku 1922, kdy byla postavena dřevěná chata. Tu nechal postavit průkopník šumavského lyžování
Arna Juránek, po němž byla pojmenována. V roce 1931 celá shořela, ale díky lásce turistů a členů Ski klubu Norberta Langa byla postavena nová chata a otevřena jen 10 měsíců od vyhoření. Za 2. světové války byla používána wehrmachtem a v roce 1945 byla vyhozena do povětří.
Norbert Lang to však nevzdal a jeho zásluhou byla po válce chata postavena potřetí. Ale ani tentokrát neměla štěstí. Za necelé tři roky byla nástupem komunismu celá oblast na několik desítek let uzavřena a byla využívána jednotkou Pohraniční stráže, po jejímž odchodu zbyly jenom ruiny. Pokud chcete vědět více a vidět historické fotografie chaty, doporučuji Vám shlédnout díl věnovaný
Juránkově chatě v seriálu
Zmizelá Šumava na Streamu. Z české strany je sem přístup pouze po hraničním chodníku, tedy odtud, odkud sem jdeme i my.
O pár kroků dále se nachází samotný
vrchol Svarohu, něm. Zwercheck 1333 m n.m. (někde uvádějí o metr výše) s křížkem a pamětní deskou Arnyho Juránka z roku 2014, kterou sem umístilo město Železná Ruda. Odtud poprvé zahlédneme cíl dnešního výšlapu, a to vrcholky Velkého a Malého Ostrý. Na pořadu dne je ale nejdříve skalka s kovovým křížem na bavorské straně kousek pod vrcholem Svarohu a zejména louka vedle, kde zhruba na hodinku následovala nejkrásnější část dne, a to hodinový šlofíček. Uteklo to a je čas jít dál, okolo zdejšího
Naturkina (soubor laviček s infotabulí). Užíváme si slunečný podzimní den s parádními výhledy, např. na
přehradu Nýrsko, občas narazíme i na barevně obnovený hraniční kámen. Před sebou máme vrchol
Velkého Kokrháče 1229 m n.m., kde se necháváme kolemjdoucím zvěčnit, pět týpků nás jde poprvé. Následuje profláknutá
kamenná mohyla a odtud už je Velký Ostrý pár metrů, tedy těch výškových :-). Od vrcholového kříže je krásný výhled přes sedlo na protější Malý Ostrý, na kterém jsem ještě nebyl a příště už to musím dát! Přednost dostala místní
občerstvovna Willmanhaus a pivka, polévka, kari wurst a bábovka. Po tomto obžerství musíme hledat, kam ty naše pupky schovat, jo a hlavně kam ulehnout. Ve zlaté hodince sestupujeme a stále jdeme podél hranice, volba padla na mapě po sobě umístěné tři louky, zde to zkrátka někde musí být. Na konci té druhé nacházíme, kousek bokem, plácek jako pro nás stvořený. Trochu zde fouká, a proto zalézáme a před osmou večerní jsme všichni tuhý. Těšte se, zítra pokračujeme.
GPX soubor s trasou ke stažení
zde (stačí soubor >uložit jako< a přetáhnout na web mapy.cz).
Kompletní fotogalerii se 350 ks fotografií můžete shlédnout na
rajce.net