Překračujeme hraniční přechod Strážný a hned ve Philippsreutu zahybáme směr Mauth, Spiegelau a Frauenau. Za něco málo přes hodinku jízdy ze Stožce jsme na místě a můžeme začít se zdoláváním druhého nejvyššího kopce na Šumavě a Bavorském lese. Ukazatel nám sděluje, že nám výstup bude trvat 3,5 hodiny, takže na oběd budeme v horské boudě Waldschmidthaus, která je kousek pod vrcholem. Po dvou sezónách, kdy byla i přes letní sezónu zavřená se na nás dle FB pozvánky moc těší :-) První kilometry jdeme lesem, cesta je celkem nezáživná dokud les neustoupí a před Vámi se neobjeví Malý Roklan. Během výstupu na Malý Roklan se nezapomeňte otáčet zpět a podívat se na hřeben za Vámi s Poledníkem, Svarohem, Malým a Velkým Ostrým a trochu bokem s ještě zasněženým vrcholem Velkým a Malým Javorem. Kochání nemá konce, a tak nás předbíhá pár běžců, ale i starší pán v žabkách s drsnosrstou jezevčicí, která při zastavení na pokec a focení ukázkově zavije na páníčka něco ve stylu, nezastavuj, jdeme přeci na rekord. Následuje pokračování po úpatí Malého Roklanu, jehož vrchol lze také od Rachelwiese zdolat, ale ctíme zákaz, že se tam smí pouze v termínu od 15.7. do 15.11., tak někdy příště. Odtud už je to v podstatě po rovince k chatě kousek. Následuje oběd, dnes bude zeleninová polévka s chlebem a jedno lahvové předvrcholové z nedalekého Klingenbrunnu. Čas oběda nám tak trochu zpestřil zásah horské služby, která dorazila k chatě ve dvou terénních autech a osmi lidech pro mladíka, který ležel v chatě na spacáku, jakoby zde spíše nocoval a právě se vzbudil, než aby mu něco bylo. Nevím co se mu stalo, ale vynesli ho na nosítkách a odvezli. Každopádně si můžeme být jistí, že kdyby cokoli, bude o nás dobře postaráno. My po návštěvě vyhlídky na Roklanské jezero a Luzný vybíháme na samotný vrchol Velkého Roklanu (německy Großer Rachel) a jeho výška je 1453m n.m., abychom ho hned zase k chatě seběhli. Co Vám budu povídat, chtěl jsem si vyfotit vrcholový kříž, ale pořád tam stál cumlající se páreček a vůbec to nevypadalo, že by měli v blízké době odejít. Ať si tohle dělají doma a né na vrcholu ;-) No nic, naštěstí ho mám už vycvaknutý několikrát z minula a tak stále s dobrou náladou pokračujeme zpět až na již dříve zmiňované rozcestí Rachelwiese. A odtud začíná to pravé ořechové, sestup jak se na tento kopec patří. Zdoláváme sněhové plotny, rozvodněné potůčky, rozbahněné cesty s morkými a tedy i kluzkými kameny a kořeny. Na jednom místě je zde i řetěz, bez kterého by to nešlo. Opravdu jsme si to užívali zhruba až k rozcestí, kde ze zeleno-žluto-černé scházíme jen na černou. V těchto místech vcházíme do bukového lesa a cesta se opět stává víceméně zdlouhavou a nezáživnou. Náladu nám trochu spraví až cesta okolo Trinkwassertalsperre, tedy nádrže na pitnou vodu, od které je to k autu ještě 15 minutek. Díky delším nudným pasážím na začátku a konci 18km okruhu se mi více líbí cesta z rozcestí Gfäll, přes Velký Roklan, Roklanskou kapličku a Roklanské jezero, o kterých si můžete přečíst zde nebo zde. I když? No každopádně budeme rádi, když nám napíšete Váš názor.

GPX soubor s trasou ke stažení zde (stačí soubor >uložit jako< a přetáhnout na web mapy.cz).