Ukliďme Šumavu

Aneb jak se stát nejslavnější bufeťačkou ve škole

Národní park Šumava organizuje dvakrát do roka akci Ukliďme Šumavu, které jsme se hodlali letos na podzim konečně také zúčastnit. Hnáni touhou Šumavě něco za tu její energii, kterou nás převážně o víkendech nabíjí, něco splatit, jsme se v den akce zastavili v místním íčku, jak bylo v instrukcích na FB, tedy až na to, že už bylo pozdní odpoledne. Paní si nás poznamenala, na papíře jsme byli jediní a jak později zjistíme, tak to i zůstalo. Nahlásili jsme trasu sběru z Nového Údolí do Stožce, nafasovali igelitové pytle a půjčili rukavice, které po akci musíme vrátit ;-)
Druhý den však pršelo v podstatě celý den, a tak do akce jsme se dostali až někdy za měsíc a půl. Nechali jsme se popovézt vlakem do Nového Údolí a odtud vyrazili směr Stožec. Až se nám cestou nechtělo věřit, co všechno je schopen člověk a milovník Šumavy vyhodit. Od petek, skleněných lahví, plechovek od piva, krabiček od cigaret (více jak 10ks) po různé obaly od bonbónů, sušenek až po miliony papírových kapesníků, obalů od bonbónů a vajglů. Celkem jsme nasbírali dva 60-ti litrové pytle odpadků okolo zhruba 5km dlouhé asfaltové cesty.
Vše jsme donesly zpět do íčka, kde holky za odměnu dostaly samolepky, časopisy, kartičky se zvířátky a DVD o Šumavě a nás dospělé hřál příjemný pocit. Ale ta největší odměna dcerunky teprve čekala :-) Jelikož se ta mladší ve 2. třídě bezelstně přiznala, co dělala o víkendu na dotaz paní učitelky, slovo dalo slovo a už jsem posílal pár fotek s komentářem do školního zpravodaje. A tak se staly, hlavně ta starší v 8. třídě nejslavnějšími bufeťačkami ze Šumavy na škole. Doporučuji shlédnutí videa pod článkem, které dokazuje, že sběr odpadků nebyl od rodičů v žádném případě diktátem, že si to obě zcela dobrovolně a nefalšovaně užívaly.