Pokud jste nečetli první díl, naleznete ho zde. Okolo páté nás probouzí místní ptactvo, ale slunce má vyjít až okolo šesté, proto na chvilku ještě zabíráme, abychom se vzbudili na východ slunce, který je bohužel schován za lesem. Kompenzuje nám to ale parádní výhled na protější, ještě zasněžený Velký a Malý Javor 1456 m n.m. Balíme a na snídani se přesouváme kousek na rozcestí ke stolu, na který už dohlédnou sluneční paprsky. Nakonec odtud odcházíme až v devět, než opustíme Ruckowitzschachten narazíme na křížek a dvě úmrlčí prkna. Po zdolání vrcholu Rukowitzberg 1269 m n.m. přijdeme na rozcestí odkud už je to dálnicí na vrchol Velkého Falkesteinu sotva čtvrthodinka. Z vyhlídky na Falkensteinu přesněji Großer Falkensteinu 1315 m n.m. se naskýtá půlkruhový výhled do údolí Řezné, na vrcholy Roklanu a na Velký Javor. Bouda Falkenstein schutzhaus krom toho, že vlastní krásné doménové jméno 1315m.de, Vám nabízí v sezóně i možnost k přespání a dát si zde něco k snědku. Do pár let zde starou boudu nahradí nová. Studii můžete shlédnout a přečíst si v němčině o tom více zde a tak i na tento, dle mého názoru tolik nezprofanovaný kopec, bude chodit, respektive jezdit autem až pod vrchol velké množství lidí, jako je tomu např. v létě na Luzný :-) Opouštíme vrchol Sokolího kamene stejnou cestou, kterou jsme přišli, jelikož trasa přes Höllbachgspreng je uzavřena kvůli hnízdícímu sokolovi. Projdeme okolo Sulzschachten 1250 m n.m., abychom si to namířili po černé podél četných kaskád a vodopádů na potoce Großer Höllbach až k Höllbachschwellhütte. Bouda stojí na břehu stejnojmenného jezírka, je zde možnost si odpočinout, odskočit si a u studánky doplnit zásobu vody (nic zde nekoupíte). Blíží se čas oběda a proto stále klesáme až k Waldgasthaus Scheuereck, kde ochutnáváme pasovské pivko. Mají zde poníky, kozenky a nějaké to vyžití pro děti. No nic, čeká nás výšlap zpět do míst, kde moc lidí nepotkáte. Zhruba 3 km po asfaltu něco málo po šotolině a lesní cestou a jsme na místě. Nejkrásnější schachten, na které jsme doposud stanuli, Jährlingsschachten pod vrcholem Scheuereckberg v nadmořské výšce 1193 m. Zde si užíváme výhledu, krás a klidu. Na dohled máme Poledník, Roklany a Velký Flaknestein. Na hodinku zde usínáme v trávě a jsme sluncem odměněni krásnou červenou barvou, jakoby už nestačil spálený krk a ruce, které se nám vždy připomenou při sundávání a nandávaní bagáže na záda. Dalším opětným bodem nám je Schachtenhaus, před kterým je odbočka na Kanapee, tak odolejte! Na Schachtenhausu stojí nádherná chalupa, uvnitř stodoly je parná červeno-bílá výstražná cedule s nápisem „Attention – 50 metters – to border“, je odsud výhled na Poledník a možnost si posedět a opět doplnit vodu ze zdejšího pramene. Pokračujeme na hraniční přechod Gsenget, kde jsme měli v plánu nocovat. Ale ubytování se nám moc nezamlouvalo a tak jsem pokračovali na další, protentokrát už poslední schachten Rindlschachten o které si něco přečtete až v dalším pokračování. Nyní je už jen čas uvařit si čaj, zachumlat se do žďáráku a spát. Pokračujte ve čtení třetím dílem.
Všech 289 fotografií z expedice můžete shlédnout na rajce.net.
Mapu v češtině, kudy na Falkenstein a několik schachten z německé strany naleznete zde.
... noc byla poklidná.
... jedné z rodin pastevců.
... na Falkensteinu 1315m n.m..
... plánuje se rekonstrukce.
... si užíváme a skáčeme po kamenech přes potok jako za mlada.
... bouda u stejnojménného jezera.
... nad nejkrásnější schachten Jährlingschachten s výhledem na Poledník.
... od starých stromů z Jährlingschachten.
... na Jährlingschachten.
... odoláváme a míříme na další schachten.
... krásná chalupa s výhledem na Poledník.
... kousek od hraničního přechodu Gsanget.