www.tusset.cz
TUSSET

Každé počasí je hezké, jenom každé jinak.

Více než 1.000 autorských fotografií z milované Šumavy! - Klikni zde, a prohlédni si je všechny!

Podzimní expedice 2017 – den první

Aneb z Lipky, přes Borovou Ladu a Knížecí Pláně k nádrži Reschbachklause

Podzimní expedice 2017 – den první
Dvakrát do roka vyrážíme s kumpány už pár let na expedici, vždy vítáme a loučíme se se zimou. Už týden dopředu máme bágly v kuchyni a posloucháme výtky a narážky drahých poloviček. Jenže my jsme už hluchý a slepí, hlavně už abychom seděli ve vlaku víceméně směr Šumava! Tentokrát o lokalitě bylo už dopředu rozhodnuto díky teambuildingu, který se konal na Modravě. Jen co jsme si splnili povinnosti, došlo na přesun. Už v plné polní, přes Vimperk do Lipky, odkud náš track začíná. Jdeme jen s Igorem Chmelou, jelikož Peter Nagy má ještě prácičku a musí zpívat řemeslníkům jeho oblíbenou, že to nedá „Sám s nohami na stole“. V Lipce míjíme zavřený místní hostinec v zemi krále Miroslava, kde se savci mění v plazy. O čemž se bohužel nešlo přesvědčit a tak nám nezbývalo nic jiného než začít stoupat na Světlou horu k Vlčímu kameni, kde byl zastřelen 2. prosince 1874 knížecím stavitelem Janem Štěrbíkem z Vimperka poslední vlk na Šumavě. A protože to byl vlk toho času poslední, byl za odměnu vycpán a umístěn do muzea na Ohradě u Hluboké nad Vltavou, stejně jako zdejší poslední medvěd, respektive medvědice. Samotný pomníček má podobu prostého hraničního kamene, pouze je na něm umístěn datum této události. Jdeme dál směrem k Alpské vyhlídce, kde se kocháme prvními výhledy, třeba i na kopec Stožec a celý hřeben za ním, Plechý, Trojmezná, Třístoličník a Hochstein. Zahajujeme sestup směrem k obci Borová Lada, kde jsme potkali konečně nějaké to orošené a čekáme na Petera, jenže ten protentokrát zpívá nám do telefonu jeho další song „Len pomali“ a tak jdeme opravdu pomali i nadále bez něj. Za chvilku jsme s Igorem na Knížecích Pláních, kde nás obsluha už neobslouží, bó už je po zavíračce, po čtvrté ;-) A tak jdeme k místnímu kostelu a hřbitovu, tedy co z nich zbylo, obhlédnout nějaké to spaní, ale v tom nás dožene Peter a za zvuku refrénu “Aj tak sme stále frajeri“ se rozhodujeme pokračovat dál přes Chaloupky, hraniční přechod Černá voda a ustlat si až v schutzhütte Reschbachklause. Přicházíme za tmy, vaříme, vybalujeme spaní a marně se snažíme Petera utišit, jeho další hit „Láska je tu s nami“ nám zněl v uších i druhý den ráno, ale o tom až v dalším článku.

Mrkněte na pár vybraných fotografií z prvního dne pod článkem, všech 344 fotografií naleznete na rajce.net.
Pokračování čtěte zde: Den druhý, Den třetí.


Přidat komentář:

Lipka

Lipka

... zde to vše začalo.


Pastviny

Pastviny

... kousek nad obcí Lipka.


Vlčí kámen

Vlčí kámen

... zde byl zastřelen 2.12.1874 poslední vlk na Šumavě.


Alpská vyhlídka

Alpská vyhlídka

a černobýlý pohled na protější kopce, třeba i Stožec (ten nejšpičatější).


Zkratkou přes ...

Zkratkou přes ...

Švajglovu a Hrabickou Ladu po zelené.


Borová Lada

Borová Lada

... se pěkně rozrostla, je zde spousty nových apartmánových domů.


Nad Borovkou ...

Nad Borovkou ...

... cestou, kde dříve bývaly dráty.


Knížecí Pláně

Knížecí Pláně

... a jediná budova, co zde zůstala stát.


Luka na Knížecích ...

Luka na Knížecích ...

... dnes stejně jako dříve jsou spásány dobytkem.


Konečně kompletní ...

Konečně kompletní ...

... pokračujeme k nádrži Reschbachklause.


Ubytování ...

Ubytování ...

... máme luxusní :-)


Mapa trasy

Mapa trasy

Ušli jsme 65km a nastoupali 5490m s tím, že nejvýše byl Velký Roklan.

    Mohlo by se Vám dál líbit:
Šumavský „bikepacking“ – den třetí
Šumavský „bikepacking“ – den třetí, aneb na kole ze Železné Rudy do Vyššího Brodu za tři dny
Východ slunce na Velkém Roklanu
Východ slunce na Velkém Roklanu, aneb stálo to za to vstávání
Plešné jezero a Plechý z Lázu a zpět
Plešné jezero a Plechý z Lázu a zpět, aneb letos naposledy za zimní pohádkou
Na běžkách z Finsterau na Bučinu
Na běžkách z Finsterau na Bučinu, aneb cestou skoro nikdo nikde