Hajní a pytláci na schwarzenberské Šumavě – díl třetí a poslední

aneb když pytlák měnil strany.

Na počátku čtyřicátých let 19. století jistý pytlák udržoval schwarzenberský lesní personál ve stálém napětí. Cokoliv si hajní vymysleli nebo zařídili, nemohli ho přistihnout. Jmenoval se Stefan Bär. Rodina Bärových pocházela z bavorské vsi Lackenhäuser. Osada byla pověstná jako hnízdo pytláků. Stefan se tam narodil v roce 1810. Bärovi pak patřili mezi první osídlence vesnice Dobrá na Šumavě (Guthausen), kde si lidé sjednali obživu při kácení lesů. Mladý Stefan znal odjakživa lesy a věděl, jak se v nich má pohybovat. Vztahy k rodnému Lackenhäuser, kde bydlelo i příbuzenstvo, zajisté neustaly. Ze Stefana se stal obratný a zkušený pytlák, který se nenechal polapit. Ale jednoho dne se přece jen dostal do pasti. Tak byl spoután a převezen do... kriminálu. Ale ne, do kriminálu ne! Předvedli ho před Jeho Jasnost, před samotného knížete! On rozhodl o rozsudku. A jak?

Kníže Jan Adolf se dozvěděl o mimořádných schopnostech pytláka, který byl ženat a měl dokonce čtyři děti. Nejmladšímu synkovi Karlovi bylo jen několik týdnů. Psal se rok 1846. Knížepán Stefanovi dal na vybranou: buď se dostane před soud, což znamenalo několikaměsíční vazbu a nezaopatřenou rodinu. Nebo složí knížeti přísahu doživotní věrnosti a stane se hajným!

Není divu k čemu se Bär rozhodl. Tak změnil stranu a stal se svědomitým a slušným schwarzenberským hajným. Pro své výtečné znalosti v pytláckých kruzích Stefan Bär značně přispíval k tomu, že skončila nejedna pytlácká kariéra. A rodina Bärových zůstávala věrná Schwarzenbergům. Všichni čtyři synové Stefana nastoupili do knížecích služeb a stali se hajnými. V další generaci následovali tři vnuci Stefana, kteří rovněž mívali své pletky s pytláky. A pak Stefanův vnuk Roman postřelil o svaté Anně 26. července roku 1916 pytláka Josefa Hartla z hornorakouské vesnice Oberschwarzenberg. Až za několik dní se Hartlova mrtvola nalezla a byla pochována na želnavském hřbitově.

Na život a na smrt

V roce 1880 o svatojánském večeru (24.6.) naráží několik ozbrojených pytláků na žlebského hajného Piuse Herbsta a jeho čtyřiadvacetiletého syna Friedricha. Ten si povšimne, že jeden z pytláků míří na jeho otce. Friedrich Herbst neváhá, na pytláka vystřelí a zasáhne ho. Zasaženému pytlákovi se očividně ještě daří se svými kamarády uprchnout, o čtyři dny později je ale v Krásné Hoře (Schönberg) nalezena jeho mrtvola. Mrtvý pytlák se jmenuje Josef Fenzl, je mu třicet čtyři let, pochází z Leopoldsreuthu poblíž Grainetu v Bavorsku a je považován za jednoho z nejnebezpečnějších pytláků této doby.

Ale ne vždycky hajný nebo někdo z lesního personálu stál na straně vítězů. Smrtelnou smůlu měl např. lesní adjunkt – to byl nastávající revírník jménem Franz Böhm (*1845), když byl u Nového Údolí 29.července 1879 zastřelen pytlákem.

Zdroj: Obnovená tradice č. 64, str. 52 vydávaný Historickým spolkem Schwarzenberg (jehož jsem členem a časopis odebírám), otištěn s dovolením autora: Dr. Raimund Paleczek, Mnichov / München