Na počátku čtyřicátých let 19. století jistý pytlák udržoval schwarzenberský lesní personál ve stálém napětí. Cokoliv si hajní vymysleli nebo zařídili, nemohli ho přistihnout. Jmenoval se Stefan Bär. Rodina Bärových pocházela z bavorské vsi Lackenhäuser. Osada byla pověstná jako hnízdo pytláků. Stefan se tam narodil v roce 1810. Bärovi pak patřili mezi první osídlence vesnice Dobrá na Šumavě (Guthausen), kde si lidé sjednali obživu při kácení lesů. Mladý Stefan znal odjakživa lesy a věděl, jak se v nich má pohybovat. Vztahy k rodnému Lackenhäuser, kde bydlelo i příbuzenstvo, zajisté neustaly. Ze Stefana se stal obratný a zkušený pytlák, který se nenechal polapit. Ale jednoho dne se přece jen dostal do pasti. Tak byl spoután a převezen do... kriminálu. Ale ne, do kriminálu ne! Předvedli ho před Jeho Jasnost, před samotného knížete! On rozhodl o rozsudku. A jak?
Kníže Jan Adolf se dozvěděl o mimořádných schopnostech pytláka, který byl ženat a měl dokonce čtyři děti. Nejmladšímu synkovi Karlovi bylo jen několik týdnů. Psal se rok 1846. Knížepán Stefanovi dal na vybranou: buď se dostane před soud, což znamenalo několikaměsíční vazbu a nezaopatřenou rodinu. Nebo složí knížeti přísahu doživotní věrnosti a stane se hajným!
Není divu k čemu se Bär rozhodl. Tak změnil stranu a stal se svědomitým a slušným schwarzenberským hajným. Pro své výtečné znalosti v pytláckých kruzích Stefan Bär značně přispíval k tomu, že skončila nejedna pytlácká kariéra. A rodina Bärových zůstávala věrná Schwarzenbergům. Všichni čtyři synové Stefana nastoupili do knížecích služeb a stali se hajnými. V další generaci následovali tři vnuci Stefana, kteří rovněž mívali své pletky s pytláky. A pak Stefanův vnuk Roman postřelil o svaté Anně 26. července roku 1916 pytláka Josefa Hartla z hornorakouské vesnice Oberschwarzenberg. Až za několik dní se Hartlova mrtvola nalezla a byla pochována na želnavském hřbitově.
Na život a na smrt
V roce 1880 o svatojánském večeru (24.6.) naráží několik ozbrojených pytláků na žlebského hajného Piuse Herbsta a jeho čtyřiadvacetiletého syna Friedricha. Ten si povšimne, že jeden z pytláků míří na jeho otce. Friedrich Herbst neváhá, na pytláka vystřelí a zasáhne ho. Zasaženému pytlákovi se očividně ještě daří se svými kamarády uprchnout, o čtyři dny později je ale v Krásné Hoře (Schönberg) nalezena jeho mrtvola. Mrtvý pytlák se jmenuje Josef Fenzl, je mu třicet čtyři let, pochází z Leopoldsreuthu poblíž Grainetu v Bavorsku a je považován za jednoho z nejnebezpečnějších pytláků této doby.
Ale ne vždycky hajný nebo někdo z lesního personálu stál na straně vítězů. Smrtelnou smůlu měl např. lesní adjunkt – to byl nastávající revírník jménem Franz Böhm (*1845), když byl u Nového Údolí 29.července 1879 zastřelen pytlákem.
Zdroj: Obnovená tradice č. 64, str. 52 vydávaný Historickým spolkem Schwarzenberg (jehož jsem členem a časopis odebírám), otištěn s dovolením autora: Dr. Raimund Paleczek, Mnichov / München
...v Českých Žlebech, dále Böhmův kříž na úbočí Třístoličníku, kde se tragédie stala a zápis v matrice narozených.