Zima nám dává jedno z posledních sbohem, a tak nadešel čas se s ní patřičně rozloučit, nejenom proto, že se letos dost povedla. Tentokrát namísto zdlouhavého cestování s kombinací vlaků a autobusů a nejméně pěti přestupů jsme zvolili rychlejší variantu, a to auto, i když i zde nás čekala stavební uzávěra a tedy i objížďka. Za zhruba dvě hodinky parkujeme u chaty Rovina, která se nachází na hlavni silnici mezi Hartmanicemi a Prášily, a jdeme víkend řádně zahájit.
Chata Rovina v nadmořské výšce 924 metrů je také známá jako „Hotel Seno“. V r. 1869 tu žilo v 9 domech 67 obyvatel, po druhé světové válce zdejší osada zanikla a zůstal zde jen hostinec, který za komunistů skončil jako velký seník. Využívali ho k odpočinku vojáci, kteří se vraceli z Hartmanic do kasáren na Nové Hůrce. Dnešní jméno Rovina (něm. Ebene) získala osada kdysi díky tomu, že pěší a povozy se po únavném výstupu ocitli na asi padesátimetrové rovince. Točí zde krom plzeňské 12° také 13° Krále Šumavy z pivovaru Strakonice a výborně vaří. Co Vám budu vyprávět, ven se nám moc nechtělo :-) Při odchodu schytáváme hlášky typu „snídaně máme od osmi“ a vyrážíme směrem k bývalé obci Pustina něm. Einöde, kde dnes stojí už jen polorozpadlá knížecí hájovna a dvě bývalá hospodářské stavení. Už je celkem tma, která umocňuje magičnost tohoto místa. Na internetu si můžete přečíst spousty informací o historii tohoto místa. Počínaje záchranou budovy před demolicí na jaře 1964 panem doktorem Kostrouchem, který za pacienty místo v Pragovce jezdíval na koni. Přes strašidelné příběhy s bludičkami, světýlky či tzv. orby nebo flying rods na zde pořízených fotografiích nebo o krocích na půdě s trapným vyvrcholením typu „vyskákali na nás čtyři maskovaní kluci s paintballovými pistolemi“. Spíše, než strašidelně to na mě celé působilo úzkostně a smutně, když ještě nedávno zde byl někdo šťastný, na terase popíjel čaj z cibulového porcelánového setu a někde uvnitř paní domu hrála na klavír. Co lidé dokážou udělat za těch pár let s neobydlenou budovou, je k pláči. Ukrást co jde ukrást, rozbít, co jde rozbít. Dům dnes po restituci vlastní čechoameričanka pí. Eliška Hašková Coolidge, která dostala jméno po své šumavské babičce, u které v nedalekých Kundraticích u Hartmanic trávila každé léto. V roce 1948 odcestoval její otec, Josef Hašek, pracovně do New Yorku a o rok později se osmileté Elišce s jejím tříletým bratrem a maminkou podařilo ze země utéct. Paní Hašková, bohužel jen přihlíží, jak poslední pozůstatek osady Pustina zřejmě nakonec vyplní její název a stane se opravdovou pustinou.
Ustýláme si v nedalekém lese, batohy věšíme na strom kvůli myším, které by si jistojistě dělaly zálusk na naše svačiny a do noci klábosíme prohlížejíc si toho večera jasnou oblohu posypanou hvězdami … to ubytovaní na chatě Rovina nemají ;-) a pokračování naleznete na tomto webu už brzy!

Doporučuji shlédnout dva díly ze seriálu Zmizelá Šumava a vyprávění p. Kinzla - Hotel Seno a Doktor na koni.
GPX soubor s trasou ke stažení zde (stačí soubor >uložit jako< a přetáhnout na web mapy.cz).
Kompletní fotogalerii se 240 ks fotografií můžete shlédnout na rajce.net