Jako výchozí bod jsme si zvolili obec kousek za hranicemi,
Hinterfirmiansreit, kam ze Stožce popojíždíme, zhruba za 20 minut přes Strážný, Philippsreut a Mitterdorf. V Hinterfirmiansreitu se dá dojet v podstatě až k hranicím, kde stojí poslední barák s pláckem k zaparkování. Vycházíme, na hranice je to zhruba 100 m a už jsme opět doma. Bývalé osady, kterými budeme postupně procházet dnes připomínají pouze bývalé pastviny, kamenné snosy, zachované sklepy a nějaký ten dochovaný křížek u cesty. První osadou jsou
Dolní Světlé Hory (něm. Unterlichtbuchet), o jejíž existenci padla první zmínka r. 1760. Prvními osadníky byli dřevorubci, pro které zde nechal kníže Schwarzenberg postavit roubené domky, později zdejší živila výroba potaše pro okolní sklárny a pašování. V roce 1910 zde stálo 30 domů, v nichž žilo 189 obyvatel (187 německé národnosti). Byla zde
hospoda U Loise, u které dnes roste zerav západní a stávala tu zděná kaplička s dřevěnou soškou Madony, kterou v padesátých letech několik dní po stržení kaple podstrčil český pohraničník za ranního šera pod dráty a od té doby je v kostele sousedního
Mitterdorfu uctívána jako
Vyhnaná Madona.
My jdeme směrem k Horním Světlým Horám, koukáme na protější
Almberg 1139 m n.m., kde je v zimě parádní lyžování. Míjíme jeden z křížků, přeskakujeme zde ještě potůček jménem
Řasnice, abychom po levé straně spatřili zříceninu nejzachovalejšího domu, a to bývalé 2.třídní školy. Ta měla to štěstí v neštěstí, že do určitého času sloužila pohraničníkům, a nakonec už jen jednomu, který prodal střešní trámy na kšeft a od té doby už škola jen chátrala. Bývalá obec
Horní Světlé Hory také Horní Lichtbuchet (něm. Oberlichtbuchet) měla v r. 1930 70 domů a celkem 363 obyvatel (z toho 360 německé a 3 české národnosti). Cestou k vrcholu
Homole 1056 m n.m. se zastavujeme u balvanu s nápisem IRGL 1738-1946, vedle něhož stojí stará dvojitá třešeň. Zde stávala v 30.letech sýrárna založená Ottem Spitzbergerem (po chalupě Irglbauer). Zdejší plnotučný
šumavský sýr Irgl kas, zabalený ve třpytivém staniolu se třemi jedličkami kupovaly krámy i hospody po celém okolí. Okolo velkého dřevěného kříže, který stojí v místech kde od r. 1895 stávala
Mariánská kaple, dojdeme k
Slunovratným nebo také Pohanským kamenům, což jsou dva menhiry stojící na vrcholu skály. Usuzuje se, že mohly sloužit k určování data letního slunovratu, jižně pod kameny stál pravděpodobně menší vizír, bez kterého by určení přesného směru východu slunce nebylo možné. Je již však rozbit.
Vracíme se okolo
Skalnatého hřbetu směrem k bývalé obci
Točná (něm. Fahrenhäuser), která spadala pod Horní Světlou Horu. Cestu si zkracujeme okolo rybníčku přes pastviny, kde už se v tuto roční dobu nikdo nepase, přeskakujeme pár kamenných snosů a zastavujeme se u opravených božích muk. Po červené a žluté turistické trase procházíme
Josefov (něm. Josefsthal). Bývaly to tři domy s 12 obyvateli, patřící taktéž k Horním Světlým Horám. Dále po okolních samotách bylo rozmístěno ještě dalších 10 chalup s 56 obyvateli. Měly svá označení podle křestních jmen prvních osadníků. Stával tu třímetrový kamenný kříž a cesty se rozbíhaly na Knížecí Pláně, na Světlé Hory a na Strážný. My se vracíme cestou opět přes Řasnici na Dolní Světlé hory, abychom okruh zapomenutou částí Šumavy uzavřeli. Schválně si tipněte, kolik lidí jsme potkali za ty něco málo přes tři hodiny venku?
Doporučuji si přečíst něco navíc o sýrárně, kapličce atd.
zde.
GPX soubor s trasou ke stažení
zde (stačí soubor >uložit jako< a přetáhnout na web mapy.cz).