Mé roklanské poprvé

Aneb letos naposledy nahoru za sněhem

Vyrážíme ze Stožce směr Strážný, za hranicemi postupně přes Philippsreut, Freyung, Grafenau do Spiegelau, kde za Normou uhýbáme k P+R parkovišti a zastávce IGEL busů.  Nyní můžeme v klidu jet dále až na parkoviště Gfäll (mimo sezónu jsou značky zákazu vjezdu překryté igelitovým pytlem), ale v sezoně musíte nechat auto právě zde a odtud Vás za pár euro odveze IGEL Bus.
Výšlap nahoru byl opravdu rychlý a nenáročný – sice je zde převýšení 550 m, ale jdete svým tempem a nyní ve sněhu jste za hodinu a něco nahoře. Do 3/4 výstupu byl sníh jen místy, v místech, kde les končí už byl nepřetržitě, a i když jsme měli sněžnice s sebou, tak jsme je nepoužili. Cestou míjíme prameny s lavičkami, kde se můžeme pokochat výhledem. Ten nejkrásnější výhled nás ovšem teprve čekal. Bylo ukázkově kýčovité počasí – slunce, teplo – byly vidět severní vrcholky Alpy v čele s Dachsteinem, a to v celé své kráse.  Bouda byla zavřená (píší, že v období sněhu je provoz přerušen, ale loni v létě chyběl provozovatel, a tak i v sezóně bouda zela prázdnotou … takže pití a sváču s sebou).
Od chaty je to potom už jen pár výškových metrů kolmo nahoru na vrchol… opět nádhera (vím, že se pořád opakuji). Nádherný výhled do okolí – Smrčina, Luzný, hrad Kašperk, Poledník, Malý Roklan, Malý a Velký Ostrý, Javory a již zmiňované Alpy.
No a nyní k sestupu… pokud bych nechtěla vidět Roklanskou kapli a Roklanské jezero, tak bych šla tou samou cestou zpět…. Ale samo jsem je vidět chtěla… Dolů byla cesta obtížnější… možná i nezáživnější, ale to je vždycky. Při sestupu se před Vámi krom zmiňovaných vrcholků odhalí i nepřístupné území našich slatí a močálů. První zastávka byla kaple, zde je nyní v zimě krásný výhled na zamrzlé jezero a vrchol Velkého Roklanu. Poté jsme sestoupili až k ledovcovému jezeru, kde nás přivítal oprsklí kačer s kachnou… museli jsme jim dát své rohlíky… jinak by nám nedali pokoj… všude jsou lavičky už vyčuhující ze sněhu kup vyhřáté slunečními paprsky, kde si můžete odpočinout před posledním úsekem zpět na parkoviště Gfäll. Loučíme se s Velkým Roklanem, kaplí a jezerem, zbývající třetina trasy zabere cca. hodinku času a vede podél bouřlivého potoka Seebach a dále po vrstevnici lesní, už nezasněženou cestou.

O letní totožné cestě na Roklan i s dětmi jsme psali zde. A na Velký Roklan jsme vylezli i v rámci naší pánské expedice, o tom čtěte zde.