Bylo, nebylo, za sedmero kopci a sedmero potoky stojí dnes již bývalá bytová chaloupka v obci Stožec na Šumavě, kterou jednoho krásného dne (jak pro koho, více zde: Prachatický deník) koupila čtveřice Pražských Pepíků a rozhodla se z ní udělat apartmánový domeček. Jeníček s Mařenkou to tu znali už dříve, vše zde měli několikrát prošlápnuté a zamilovali si to tady a proto se sem neustále vraceli a v podstatě zde bydleli u kde koho, nejčastěji U Korandů. Zrovna jednou, někdy v čase zateplování šedé nevábně vypadající budovy tudy opět procházeli a Jeníček se poprvé zeptal Mařenky, zda by to nebyl dobrý nápad si nějakou tu světničku zde na víkendový odpočinek nekoupit, ale Mařenka tenkrát odpověděla rezolutní NE. A tak nezbylo Jeníčkovi nic jiného než si počkat zhruba o dva roky déle, na pomoc víly Gabriely, která už zrekonstruovanou budovu z nabídky realitní kanceláře Mařence poslala emailem s předmětem Tam to přeci máte rádi! No a dílo dokončil dědeček Hříbeček z realitky, který místo inzerované malé světničky v prvním patře je vyvedl úplně nahoru a ukázal jim poslední volnou světnici s takovým výhledem, že bylo v podstatě rozhodnuto. Písař si poznamenal datum 6.8.2016 a po podpisu rezervační smlouvy a úhradě pár zlatých začali Mařenka s Jeníčkem shánět oslíka, co se bude umět pravidelně otřásat. Chvilku to trvalo, ale našel se a bude se muset ještě pár let slušně otřásat :-) Zejména Mařenka byla celá natěšená, jak zde stráví první nezapomenutelné Vánoce z terasy, se sklenkou vína v ruce, dívajíc se na padající vločky, ale Jeníček s panem Lórencem přišel na to, že do chaloupky zatéká. Pražští Pepíci tvrdili, že je to stavbou, jenže vodou nasáté trámy a zateplovací vata nás se sousedy nenechala chladnými a zavolali jsme si Starého pecaře, který nám dal za pravdu. Po třech měsících dohadů a znaleckých odhadů přijel mistr světa amoleta z Moravy, aby střechu po sobě opravil. Na týden máme cabrio apartmán a po jeho odjezdu máme zelenou barvu, kterou natíral trámy, všude, na bílých dveřích, ve spárovačkách mezi obkladačkami v koupelně. Ještě nám ten mamlas říkal, že to vůbec nejde dolů! Na to první vyspání zde, jsme si museli opravdu dost dlouho počkat. Až do 23.7.2017, tedy skoro po roce, se jim zadařilo a nechali si zdát sny o tom, jak zde společně s dcerunkami Annou a Elsou budou trávit chvíle odpočinku, zejména toho aktivního, protože tady na Stožecku je toho tolik k výletování a poznávání, že je škoda jen sedět doma za pecí, ale co Vám to tady píšu ... přijeďte se přesvědčit sami!
Po pár měsících, přesně v listopadu, kdy jsme si už mysleli, že opravdu dojde napodruhé na šťastné a veselé nám z nenadání volá pan Lórenc ... Dobrý den pane Lórenc ... Žádný dobrý den ... při rekonstrukci vedlejšího vchodu B si jeden hloupý Honza zatopil, aby mu prý nebyla zima, do zaslepeného komína a všechen ten kouř v podobě mikrosazí skončil u Vás v apartmánu (neutěsněným otvorem nad podestou, který pan Lórenc nedobře ošetřil :-( ... všechno uklidíme a dáme do pucu, slibovali. Naštěstí 90% všeho zachytila dřevěná podesta ve štítu střechy, jinak jsme mohli vše vyhodit a začít od znova. A tak opravdu mohlo dojít na poklidné Vánoce a přání, ať už se nám vše zlé vyhýbá obloukem.
Ihned po koupi apartmánu jsme neustále řešili, kde budeme nechávat našeho černého hřebce, jelikož apartmánů bylo 19 a parkovacích míst jen 17. Jedinou možností bylo, počkat si na rekonstrukci sousedících jeskyní a neustále se připomínat, že o jednu opravdu máme zájem. Na jaře 2018 kupujeme nejdražší jeskyni ve střední Evropě, abychom řešili dodnes další problémy. Zcela zdarma a bez předešlého upozornění jsme totiž dostali jeskyni s obří dírou k opravě hřebců dob minulých, ve které po zimě je spodní vody jako v rybníce a díky nedostatečné odizolovanému svahu jedna ze stěn plesniví, a o až centimetrových prasklinách ve zdi netřeba se rozepisovat. Snad to opět bude mít dobrý konec, jako je to přeci v každé pohádce!