Plešné jezero a Plechý z Lázu a zpět

Aneb letos naposledy za zimní pohádkou

Tentokrát do Lázu jedeme autem a zaparkujeme u zdejší stanice horské služby. Čeká na nás nádherný zimní den, a tak si ho jdeme náležitě užít. Po chvilce zahřívací chůze jsme na turistickém rozcestí Raškov, odkud pokračujeme vpravo podél Schwarzenberského kanálu až k aquaduktu, kterým kanál překonává Koňský potok. Podél tohoto potoka a jeho nádherných kaskád pokračujeme dál s tím, že se rozhoduji si kaskády vyfotit. Při slézání z cesty k potoku uklouznu, celý bok mám špinavý, s obtížemi se dostávám zpět na cestu a ta fotka, sakra nestojí vůbec za nic ☹ U kiosku Říjiště holkám říkám nezastavujeme, nezastavujeme, zastavíme se až cestou zpět. Odtud už je cesta ukrytá pod sněhem, navíc od nouzového nocoviště to začne pěkně klouzat. Nicméně to s opatrností dáváme bez úhon a přes kamenné moře s mohutnými balvany pleckenštejnské žuly přicházíme k Plešnému jezeru. Usedáme k lavičce, z poloviny ještě ukryté ve sněhu a snídáme. Krásnější snídani si nedovedete představit. Ten klid a ta nádhera všude kolem. Plešné jezero je jedno z pěti jezer na české straně Šumavy, leží pod 220 m vysokou skalní stěnou ve svahu hory Plechý v nadmořské výšce 1 089 m. V období pleistocénu ho vyhloubil přes kilometr dlouhý ledovec a navršil tak hráz až 40 metrů vysokou. Jezero má rozlohu 7,5 ha a hloubku 18 m. Je čas pokračovat, čeká na nás nejnáročnější, ale zároveň nejkrásnější část dnešní trasy. Cestou naleznete sedm zastavení naučné stezky Duch pralesa. Která Vás seznámí s lesem, který znali naši předkové, ale který je pro nás jaksi cizí, protože jsme již příliš zvyklí na upravený hospodářský les. Na jednom z nich je i zmínka o našem dědovi Václavu Macarovi, pro naše holky pradědovi, který zde na Šumavě trávil hodně času studií exemplárních smrků v horských oblastech, krásné to povolání, co? Zavzpomínáme a pokračujeme vzhůru, klouže to, ale už na nás vykukuje špička pomníku A. Stiftera. Pomník věnovaný německy píšícímu spisovateli Adalbertu Stifterovi (1805-1868), známým svým vřelým vztahem k Šumavě, byl postaven Adolfem Paleczkem a jeho čtyřmi pomocníky v letech 1876-1877. Chvilku zde posedíme a opět se kocháme tentokrát výhledem na jezero se shora, v dáli vodní nádrž Lipno, Smrčina. Ještě jednou se můžeme pokochat výhledem na jezero, a to z Kučerovi vyhlídky o kousek výše. Ta získala své jméno po šumavském botanikovi Stanislavu Kučerovi (1944 -1992). K nejvyššímu bodu na trase už je to jen kousek, cesta je vyšlapaná až k samému vrcholu. Plechý je 1378 m n. m. vysoká hora ležící na Šumavě. Je pátým nejvyšším vrcholem, nejvyšším vrcholem české i rakouské části Šumavy. Je zde docela dost lidí, ale i tak se nám podaří dostat se k vrcholovému kříži, abychom jsme se mohli nechat zvěčnit na památku. Je před námi pořádný 3km sešup na Rakouskou cestu a tak vytahuji pláštěnku a holky na střídačku celý kopec sjíždí po zadku dolů. V botách už máme všichni pěknou čvachtanici, i tak u Říjiště musí dojít ke slibované zastávce, kofola a klobáska nám dodala energii k cestě zpět k autu.

Parkování v zimě 70,-/v létě 100,-

Možnosti občerstvení cestou: Říjiště, v Lázu či Peci

Doporučení: pití/svačina/nesmeky/sněžnice/sluneční brýle/opalovací krém

GPX soubor s trasou ke stažení zde (stačí soubor “uložit jako” a přetáhnout na web mapy.cz).